Výstava

Mimořádná výstava

 

Lidové sklo 18. století – Joosova sbírka

 

Milenci, řemeslníci, muzikanti nebo dokonce obávaní vojáci…na objektech ze sbírky Karlheinze Joosa toho mnoho objevíte. Motivy a texty jsou svědectvím prostého života a lidové zbožnosti. Sklenice s lidovými malbami a rytinami nám zprostředkují živý dojem běžné kultury pozdního baroka.

 

Lidové sklo – co se výrobní techniky týče – sice vyvinulo z reprezentativních sklenic horních vrstev, ale oproti nim bylo urřeno k použití. Sklenice měly často osobní charakter, byly to dary z lásky, upomínkové předměty či cechovní poháry, které se používaly k pití běžných nápojů jako lihovin, piva nebo moštu. Dekory byly přizpůsobovány konkrétním kupujícím „obyčejným lidem“. Vzhledem k tomu, že musely být sklenice cenově dostupné, vyráběly se sériově nebo v podobných variantách. Rozmanitost forem je tedy nepatrná.

 

Sklenice ze sbírky pocházejí především z lesních a venkovských skláren Durynska, jižního Německa a Čech. Ty v 18. století rozšířily výrobu jednoduchého užitkového skla o výrobu emailem malovaných sklenic. Naproti tomu je broušené lidové sklo velmi vzácné. Rytina byla rozšířena především ve městských a dvorních sklárnách, kde se vyrábělo luxusní sklo.

 

 

 

 

 

Poschinger – 450-tiletá tradice výroby skla

Rodina von Poschingerů pracuje od roku 1568 nepřetržitě ve sklářském průmyslu. Toho roku získal Joachim von Poschinger sklárnu Zadlerhütte v dnešním Zwieselau. Velmi úspěšně ji provozoval. Jeho syn Paulus prodal svůj podíl a koupil v roce 1605 sklárnu s přidruženým majetkem ve Frauenau. Během staletí vystřídala rodina několik skláren, než byla roku 1848 uvedena do provozu sklárna Moosauhütte. Ta je až do dnešního dne místem výroby skla domu Poschingerů ve Frauenau. Další příslušnící rodiny provozovali sklárny v Oberwieselau, Buchenau a Theresienthalu.

Roku 1790 pozvedl kurfiřt Karl Theodor Georga Benedikta I. do šlechtického stavu. Tehdy sklárna vyráběla v nejvyšší kvalitě. 19. století bylo plodné období. Složitě zkrášlené sklo se prodávalo ve všech německých zemích. Během rozkvětu klasicismu, secese a Art Deca se nakonec sklu z Frauenau dostalo světové slávy. Nejuznávanější designéři doby jako Jean Beck nebo Peter Behrens pracovali pro Poschingera. Tyto poháry zdobily stoly šlechtických, ba i královských domů Evropy. Obchod se sklem byl tak výnosný, že si Georg Benedikt II. von Poschinger mohl postavit nádherný neorenesanční zámek. Rodina Poschingerů překonala krize světových válek. V polovině 20. století se jejich sklárna opět velmi úspěšně rozvíjela. Globalizace a vznikající nízkonákladová hospodářská konkurence si v nedávné minulosti vyžádaly svou vlastní strategii. Benedikt, svobodný pán Poschinger z Frauenau, provozovatel sklářské manufaktury v 15. generaci, se spoléhá výhradně na řemeslnou výrobu. Poháry jsou vyráběny podle historických i moderních  návrhů. Kromě toho se manufaktura specializovala i na zakázkové výrobky všeho druhu.