Prohlídka

Počátky sklářství

Innenpanorama 01

Výroba skla patří k nejvýznamnějším počinům v kulturních dějinách lidstva. Jeho objevení je opředeno mnoha mýty a legendami.

Sklo bylo poprvé vyrobeno v době bronzové, asi před 4000 let, pravděpodobně náhodou při vypalování keramiky nebo tavení kovů. Počátky sklářství bývají kladeny do Mezopotámie, země mezi řekami Eufratem a Tigridem. Zde se vyskytuje jemnozrnný křemenný písek, z něhož přidáním popela nebo sody a tavením za vysokých teplot vzniká sklo.

V rozvinutých společnostech starověkého Předního východu a v antice hrálo sklo významnou roli jako symbol luxusu a společenského postavení. Prvními sklářskými výrobky byly glazury keramiky, barevné korálky a imitace drahokamů.

Od 16. století př. n. l. se začaly vyrábět malé skleněné nádoby. Historickým milníkem bylo objevení techniky foukání skla, které v 1. stol. př. n. l. otevřelo zcela nové výrobní možnosti.

Skleněné nádoby brzy začaly patřit k předmětům denní potřeby. Obchodníci, řemeslníci či váleční zajatci šířili znalosti o výrobě skla ze Středomoří do celého antického světa.

Cesty středověkem

Život pestré středověké společnosti utvářela církev, šlechta a města. Středověký svět se nám dnes odhaluje díky písemným a výtvarným památkám i nálezům předmětů ze skla.

Středověké sklářství je úzce spjato s osidlováním pohoří a mýcením lesů. Hluboké lesy byly ideálním místem pro sklářské hutě, které spotřebovávaly velké množství dřeva a popela. Kláštery a šlechta podporovaly zakládání sklářských hutí umožňujících hospodářské využití jejich lesních majetků. V lesních hutích se pak vyrábělo okenní sklo, skleněné nádoby či korálky do růženců. Sklo spoluvytvářelo kulturní dějiny.

Poptávka po skle rostla především ve městech, která v té době prožívala svůj rozkvět. Skleněné nádoby se používaly při reprezentativních společenských událostech i v každodenním životě. Prosklenými okny proudilo do domů světlo. Zářivě pestré vitraje gotických kostelů a katedrál vyjadřovaly religiozitu středověkého člověka i jeho pohled na svět.

Vitrážisté se stěhovali za prací a podíleli se tak na živé kulturní výměně po celé Evropě.

Světlo renesanceInnenpanorama 06

Renesanční Evropa se shlédla v kupeckých Benátkách. Benátská městská republika spojovala přísný společenský řád a hospodářskou moc s otevřeností, smyslem pro umění a vynalézavostí. To se projevilo i v tamní produkci skla.

Čiré sklo, filigránní techniky a jemné dekory navazovaly na tradice antiky a Orientu. Vzbudily nadšení po celé Evropě a mnoho sklářských hutí začalo benátské sklo napodobovat. Migrující italští skláři rozšířili tajemství čiré skloviny do dalších evropských zemí.

Obchod a umělecko-technologická výměna čile pulzovaly i mezi Benátkami a Norimberkem. V Norimberku se obchodovalo s čirým benátským sklem a díky cechovním řádům a novým dekoračním technikám se zde také rozvíjela městská sklářská řemesla. Zelené lesní sklo již neodpovídalo vkusu doby a jeho prodej byl v mnoha městech zakázán.

Třpyt baroka

Innenpanorama 03

Evropskými centry moci, hospodářství a kultury byly v období baroka absolutistické knížecí a královské dvory. Francouzský král Ludvík XIV., zvaný „král Slunce“, zavedl na zámku ve Versailles způsob života a vlády, který se stal vzorem pro Evropu 18. století: jednota královského dvora, státu a hospodářství. Vystupňovaná touha po přepychu a bohaté dekoraci se projevila zvláště v architektuře a uměleckých řemeslech. Reprezentativní lesk a marnotratnost královského dvora i šlechtických sídel zvyšovaly produkci manufaktur a tím i jejich zisky.

Významnou roli při tom hrály náročně zušlechtěné výrobky ze skla jako zrcadla, lustry nebo cenné rytiny. Důležitým centrem výroby a obchodu se staly Čechy, kde bylo po třicetileté válce vynalezeno tlustostěnné čiré křišťálové sklo: ideální materiál pro nové dekorační techniky jako např. rytí skla.

Obchodníci se sklem a sklářští řemeslníci šířili své zboží a znalosti do celé Evropy i dál do světa.

Měšťanstvo a průmysl

Innenpanorama 02

Měšťanstvo se v 19. století stalo hybnou silou na cestě k průmyslovému věku, a to jak v oblasti technicko-hospodářského pokroku, tak i v otázkách vkusu a životního stylu.

Drahé ozdobné sklo biedermeieru, historismu a secese odráželo nálady doby. Měšťanské domácnosti se honosily broušenými skleněnými nádobami. Módní změny dekorací a stylů ovlivňovaly ale také levnou hromadnou produkci, určenou širokým vrstvám zákazníků v Evropě i zámoří.

Podpora průmyslu a řemesel se projevila mimo jiné pořádáním národních a mezinárodních průmyslových výstav, které v roce 1851 vyvrcholily první světovou výstavou v Londýně. Zde se otevřel prostor pro mezinárodní hospodářskou a technickou soutěž. Vzorem byly Velká Británie a Francie, rostl ale i význam Bavorska.

Práce v továrnách se technizovala, racionalizovala a zrychlovala. Také život ve sklárnách se měnil. Z dělnických rodin vyrůstal průmyslový proletariát.

Moderní doba

Dějiny 20. století zanechaly hlubokou stopu ve vývoji sklářského průmyslu v česko-bavorském pohraničí. Nacionalismus, 2. světová válka a následné spuštění železné opony přerušily tradiční přeshraniční vazby mezi skláři, umělci, výrobci a obchodníky.

V konzumních společnostech Východu i Západu vznikla masová poptávka po spotřebním skle. Sklárny a designéři museli vyhovět vysokým nárokům na bezchybnost a funkčnost skleněných výrobků.

Sklárny s ruční výrobou se ocitly pod sílícím tlakem automatizace a globalizace. Na začátku 60. let 20. století převzaly hromadnou výrobu nápojového skla foukací stroje. Mnoho skláren bylo začleněno do nadregionálních koncernů. Dovoz zboží ze zemí s nízkými platy a přesouvání výroby do východní Evropy a Asie vede k zániku tradiční sklářské výroby.

Východiskem se zdá být nové definování hodnot a individuální umělecký přístup, který vyzdvihla mezinárodní studiová a umělecko-průmyslová tvorba. Otázka budoucnosti skla zůstává otevřená.

Stálá expozice moderního sklářského umění je již od počátku významnou součástí Muzea skla ve Frauenau.

PIC04491.JPG

K zakladatelům muzea patří Erwin Eisch. V době otevření muzea v roce 1975 již byl Eisch mezinárodně uznávaným sklářským výtvarníkem s četnými kontakty po celém světě. Frauenau se stalo důležitou křižovatkou moderní umělecké sklářské tvorby.

Kontakty Erwina Eische a aktivity muzea pod vedením Alfonse Hannese umožnily založení mezinárodní sbírky moderního sklářského umění.

Rozsah sbírky podstatnou měrou ovlivnila Nadace Wolfganga Kermera.

Wolfgang Kermer působil jako profesor dějin umění na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu a sklo bylo předmětem jeho sběratelské vášně. Od 60. let minulého století Kermer vyhledával setkání s výtvarníky. Znal nejvýznamnější evropské sklárny i ateliéry a měl cit pro příklady určující směr uměleckého zpracování skla. Jeho přátelství s Erwinem Eischem vděčíme za to, že svou sbírku v roce 1985 daroval Muzeu skla ve Frauenau.